žijí vedle sebe

asi tak sto let

 

obě hledající domov

 

žádná neví

jaký bude zítra den

 

sedím

     sedím

          sedím a jen

                      naslouchám

 

jedou rozjeté vlaky

plné lidí a horká

krev

muži v dlouhých

kožených

kabátech

mozoly na

rukou

a na duši

andělé na nebi

i na zemi

v hlavě hukot

krve

v očích stín

 

uteču od nich pryč

a slzy vytrysknou

a hlasy vzdálené jsou

jen jejich kulisou

a slzy zas vytrsknou

 

v den Páně půjdu

do Jericha i Megida

v hrdle hlas

polnice

kdo naslouchá

slyš

 

druhá smrt Ti neublíží

až přejdeš most

www.danielkaif.er.cz

toto je ukázkové číslo , pokud chcete v pátek dostávat nové vydání pište na daniel.kaifer@seznam.cz